Září 2014

članek

25. září 2014 v 8:17 Škola
Článek
Tento článek pojednává o literárním žánru. Další významy jsou uvedeny v článku Článek (rozcestník).
Novinový článek je literární žánr obsahující jasné, věcné, logické a srozumitelné vyjádření myšlenky nebo popis události. Článek hledá souvislosti, příčiny, následky a analyzuje, třídí a zobecňuje.

Obsahem článku jsou:
· základní myšlenka (teze)
· argumentace
· závěry
Článek je výsledkem subjektivního přístupu autora k dané problematice i k výrazovým a jazykovým prostředkům, proto je řazen mezi žánry publicistické.
V laickém pojetí slovo článek znamená téměř jakýkoli útvar v novinách kromě zprávy.

PR článek
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránkyVzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
PR článek (název odkazuje na Public relation - vztahy s veřejností) je nástroj marketingové komunikace (tento nástroj je řazen do PR - do Media Relations = do tzv. komunikace s médii). Dříve byly za PR články považovány pouze klasické tiskové zprávy. Tisková zpráva je písemné sdělení obsahující novou informaci, která je následně rozeslána různým médiím. Dnes je pojetí PR článku poněkud širší. Za PR článek je v dnešní době považován i jakýkoliv komerční text (psaný na zakázku) sloužící k ovlivnění veřejnosti navenek.
Obsah

Klasická tisková zpráva
Skládá se ze 3 částí:
· Titulek - je jednou z nejdůležitějších částí naší tiskové zprávy. Měl by být krátký, výstižný a pokud možno obsahovat sloveso. Dejme si vždy práci vymyslet takový titulek, který vystihuje obsah i smysl celé tiskové zprávy.
· Hlavička - obsahuje název organizace, příp. logo, kontaktní údaje (adresa, telefon, e-mail, internetové stránky).
· Domicil - správná tisková zpráva obsahuje také to, čemu se říká domicil. Je to uvedení data a místa vydání na začátku prvního odstavce.
Při psaní je nutné dodržovat pravidlo Pět W (What? Who? When? Where? Why? (Co? Kdo? Kdy? Kde? Proč?)), systém obrácené pyramidy. Nesmí chybět ani kontakt na kontaktní osobu - především mobil a e-mail. Dává se na konec tiskové zprávy, někdy také do hlavičky. Pod kontaktními údaji se umisťují také stručné informace o organizaci vydávající tiskovou zprávu.

Placené sdělení v novinách a na internetu
Slouží zejména k vylepšení pověsti firmy, propagaci výrobku, názoru či myšlenky. Smyslem je ovlivnit čtenáře, změnit jeho myšlení, názor či chápání určitých skutečností.
Pokud se jedná o články zveřejňované na internetu, mají kromě propagační funkce i důležitou úlohu při zvyšování pozice ve vyhledávačích. Články obsahují zpětné odkazy, které by vyhledávače měly vyhodnotit jako znak důležitosti popisované firmy. To zlepšuje pozici při zobrazení výsledku vyhledávání. PR články jsou účinným nástrojem linkbuilding, jenž má získat kvalitní zpětné odkazy v rámci optimalizace pro vyhledávače.
Pro ukládání PR článků existují specializované PR weby, či PR servery (slangově je označují, zejména uživatelé Webtrhu, za SEO PR články). Ty se mohutně využívaly dříve. Dnes již však takovou váhu nemají, jelikož vyhledávače již dokáží tyto weby úspěšně rozpoznat (duplicitní obsah, mnoho externích odkazů) a linky vedoucí z článku zde umístěných nepřikládají takovou hodnotu jako kdysi. Potkal je stejný úděl jako katalogy. Navíc články umístěné na těchto webech nečte velké množství lidí. Sdělení tak zasáhne jen omezené množství lidí, kteří mnohdy ani nepatří do cílové skupinu uživatelů.
Hlavním cílem PR článku je zasáhnout či oslovit uživatele z cílové skupiny. Proto se PR články namísto na PR weby umísťují na tematické servery či do tematických tiskovin.
Do internetových PR článků se občas umísťují odkazy, které mají zvýšit konverzi čtenářů (přečtou si text o určité službě - na konci článku je odkaz - kliknou na něj = přijdou na stránky). Cílem je však napsat takový text, u kterého čtenář nemá nejmenší podezření, že čte účelově napsaný text. Efektivita PR článku se dá měřit několika způsoby - vždy ale záleží na předem zvoleném konkrétním cíli (zvýšit povědomí, zlepšit reputaci, podnítit zájem o určité služby nebo produkt). Velké reklamní agentury si na psaní článků najímají redaktory či copywritery.



Švýcarské Pití

19. září 2014 v 17:28 jídla a pití informace ruznych statech
Švýcarské Pití

Pití
Víno
- patří k nejkvalitnějším a mezi znalci je vyhlášené, ale protože se prakticky nevyváží, je možné ho ochutnat jen ve Švýcarsku. Pije se daleko více ve frankofonní části země, pěstuje se především v kantonech Valais (hlavním vinařským centrem je Sion) a Vaud (okolí Ženevského jezera, především okolí Lausanne) a také u Neuchâtelského jezera. Nejznámější je sušší bílé víno fendant, které tvoří většinu produkce ve Valais. Právě fendant se obvykle pije k raclette a fondue.
Pivo
- pije se zejména v německy hovořících kantonech. Nejznámější značkou je Feldschlössen z oblasti Basileje. Standardní mírou v restauracích jsou 3 dcl, chcete-li si dát půllitr, musíte to při objednávání zdůraznit.
Ovocné destiláty - jsou velmi populární. Často se pijí ke kávě nebo se do kávy přímo přilévají. Nejrozšířenější je pálenka z třešní Kirsch a dále aromatická hruškovice Williamine.
absinth
- silný alkoholický nápoj (obsah alkoholu 45-75 %, nejčastěji 70 %), který pochází ze Švýcarska z okolí jezera Neuchâtel, i když ho proslavil až Francouz Pernod, který otevřel lihovar pár kilometrů od švýcarsko-francouzské hranice. Nápoj se destiluje ze směsi bylin, zejména pelyňku pravého a anýzu. V letech 1910-2005 byla jeho výroba ve Švýcarsku, stejně jako ve většině dalších evropských zemí, zakázána. Po zrušení zákazu v roce 2005 se opět vyrábí a také se znovu vyváží (po dobu zákazu se zřejmě destiloval načerno). Zákaz pramenil z halucinogenních účinků nápoje daných přítomností neurotoxinu thujonu a jiných zdravotních problémů, které likér údajně způsoboval. Škodlivé účinky absintu se však zřejmě silně přeceňovaly a dnešním způsobem výroby už byly odstraněny. Jednou z mála evropských zemí, kde nebyla výroba absintu nikdy zakázána, bylo Československo, resp. Česká republika. Největší slávu si absint získal už koncem 19. a začátkem 20. století, kdy byl velmi oblíbený mezi umělci a bohémy jakými byli např. Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Van Gogh a Oscar Wilde.
Rivella
- šumivý nealkoholický nápoj vyráběný ze syrovátky, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě sýrů.
Mošt (jablečný džus, Süssmost)
- také velmi populární nápoj, který se vyrábí i v alkoholické verzi (cidre).
Káva
- je ve Švýcarsku oblíbenější než čaj. Někdy se podává s kapkou ovocného likéru.

Švýcarská kuchyně

19. září 2014 v 17:07 jídla a pití informace ruznych statech
Švýcarská kuchyně

Švýcarská kuchyně je kvalitní, vydatná a rozmanitá mj. proto, že německy, francouzsky a italsky mluvící oblasti se inspirovaly pokrmy sousedních zemí, které jsou s danými kantony spjaty jazykem. Základem zdejší kuchyně jsou sýry z kravského mléka, mléko, smetana, ryby, brambory, zelenina a ovoce.
Maso se připravuje nejčastěji na rožni, nejtypičtější je hovězí. Ryby (zejména pstruh a okoun) jsou velmi rozšířené u sladkovodních jezer. Na podzim je častou položkou na jídelníčku zvěřina. Vyrábí se zde i mnoho druhů uzenin, klobásy odkazují k německé kuchyni.
Základní vlastností mnoha švýcarských jídel je jednoduchost, což je historicky dané tím, že obyvatelé horských oblastí měli často k dispozici jen základní potraviny, které byli schopni sami vypěstovat a vyprodukovat. Věhlasným symbolem Švýcarska je sýr, hlavně známý děrovaný Emmental (z údolí Emme v kantonu Bern) a také Gruyère vyráběný ve stejnojmenném městě.
Specialitou francouzsky hovořících oblastí jsou fondue a raclette, německy mluvící regiony daly světu rösti, zatímco v italském kantonu Ticino kraluje, stejně jako v italské kuchyni, pizza, rizoto, polenta
a těstoviny. Velkou pochoutkou jsou švýcarské moučníky.

Jídlo

Fondue (z fran. fondre = tát, tavit se) - národní specialita, která se připravuje v kotlíku nad plamenem svíčky. V kotlíku se roztaví směs sýrů (nejčastěji dvou druhů - Emmental a Gruyère nebo Vacherin a Gruyère) s bílým vínem, případně s místní třešňovicí ("Kirsch"). Strávníci namáčejí do roztavené směsi, která je stále přihřívána mírným plamenem, kousky bílého chleba napíchnuté na dlouhé vidličce. Alternativně se mohou namáčet i kousky masa či zeleniny. U fondue se nikam nespěchá, jde o společenskou záležitost a nikdy se nedělá jen pro jednoho člověka. Na jídelníčku švýcarských restaurací nechybí hlavně v zimě, v létě je restaurace nabízející fondue těžko k sehnání. Fondue se zapíjí nejčastěji bílým vínem (voda není vhodná, protože sýr ochlazuje a sráží, z čehož vznikají bolesti břicha), méně často se jídlo prokládá třešňovou pálenkou Kirsch nebo cidrem. Někteří tvrdí, že fondue vzniklo ve Francii, v každém případě je specialitou především ve frankofonních kantonech. Existuje celá řada regionálních variant této pochoutky, ale i takové variace jako je např. čokoládové fondue, které nemá se sýrem nic společného.
Raclette (z fran. racler = škrábat)
- název druhu sýra, ale zejména název jídla, které se z tohoto sýra připravuje. Na speciálním elektrickém grilu (dříve nad ohněm či jiným zdrojem žáru) se taví půlměsícovité plátky sýra, z něhož se postupně seškrabuje horní, už roztavená vrstva. Takto připravený sýr se podává s bramborami ve slupce, nakládanými okurkami a cibulkami. Platí tu stejné pravidlo jako u fondue - raclette se zapíjí vínem, kombinace s vodou nedělá dobrotu. A podobně jako fondue mohou lidé u raclette trávit třeba i několik hodin. Jídlo pochází původně z kantonu Valais (Wallis), rozšířilo se však do všech alpských kantonů.
Rösti
- švýcarské národní jídlo, pocházející z německy mluvících kantonů. Jde o smaženou placku ze strouhaných nebo na kousky nakrájených brambor. Původně šlo o snídani sedláků z kantonu Bern, dnes jsou rösti běžné v celé zemi (i v každém supermarketu jsou dostupné podobně jako hranolky) a podávají se už spíše jako příloha. Můžete je však dostat i jako hlavní jídlo společně se šunkou, roztaveným sýrem, smaženým vejcem a podobně.
Müsli (Birchermüsli)
- jídlo vymyšlené švýcarským lékařem Maximilianem Bircher-Bennerem v roce 1900 pro pacienty v jeho nemocnici, kde tvořila strava bohatá na ovoce a zeleninu součást léčby. Jde o směs ovesných vloček (případně jiných obilovin), ovoce a vlašských ořechů, považovanou dodnes za zdravou snídani. Müsli se v Evropě rozšířilo v 60. letech v souvislosti se zvýšeným zájmem o zdravou stravu.
Zürcher Geschnetzeltes
- na kousky nakrájené telecí maso dušené s cibulkou a houbami zalitými kapkou bílého vína a smetanou. Podává se tradičně s rösti.
Cervelat
- klobása vyráběná ve Švýcarsku a v některých částech Německa. Je tvořená směsí hovězího a vepřového masa, slaniny a prasečí kůže. Tato najemno rozemletá směs se nacpe do hovězích střev, poté se hodinu udí a následně ještě vaří při 75 °C. Jako obal jsou používána zásadně střeva hovězího dobytka druhu zebu, která jsou dovážena z Brazílie. Opékání buřtů cervelat nad ohněm je švýcarskou tradicí, konzumovat se však mohou na všechny způsoby, vařené, grilované, pečené i nastudeno. Klobása se jí zejména 1. srpna, na švýcarský státní svátek.
Apfelstrudel
- jablečný štrúdl, všudypřítomný zákusek v německých kantonech. Jeho původ je třeba hledat u Habsburské říše (proto je rozšířený např. i v Maďarsku a ČR). Jde spíše o rakouské národní jídlo.
Jedlé kaštany
- ve Švýcarsku velmi ceněná delikatesa prodávaná v mnoha podobách na podzim a v zimě. Nejcharakterističtější jsou kaštany pro kanton Ticino, kde tvořily dříve základní potravinu. Dnes se zde z kaštanového pyré vyrábí např. známý dezert Vermicelle.
Čokoláda
- velmi lahodnou sladkostí je švýcarská čokoláda z mléka alpských krav, která je vyráběna celosvětově známými výrobci jako Tobler, Lindt, Sprüngli nebo Suchard. Cukrář Philippe Suchard v roce 1824 propašoval do Ameriky kufr švýcarských hodinek, prodal je a s kapitálem se vrátil zpět do Švýcarska, aby založil továrnu na čokoládu. V roce 1875 napadlo Daniela Petera přidat do čokolády kondenzované mléko, které vynalezl Henri Nestlé, a mléčná čokoláda byla na světě. Lindtova čokoláda se zase oproti jiným dala dobře lámat. Jakob Tobler založil svou firmu v roce 1868 a vymyslel tvar čokolády - jehlany, které připomínají vrcholky Alp. Hlavní sídlo světoznámé firmy Nestlé najdete ve Švýcarsku v městečku Vevey u Ženevského jezera. Švýcaři mají na světě nejvyšší spotřebu čokolády na hlavu.

Belgická piva

19. září 2014 v 15:08 jídla a pití informace ruznych statech
Belgická piva
Belgie je proslulým výrobcem piva. Belgičané ho sice vypijí o něco méně než Češi, zato ale vyrábějí v poměru k velikosti země jednoznačněnejvíce druhů a typů piva na světě. Tradice pití piva sahá až do středověku, jak je možné se přesvědčit na obrazech Pietera Brueghela staršího, kde tento mok často drží v ruce rozjaření sedláci. Dnes existuje zhruba 180 pivovarů, které vyrábějí přes 1 000 druhů piva. I malé bary nabízejí minimálně 20 druhů. Piva jsou často velmi silná, s vysokým obsahem alkoholu.
V Belgii není velký rozdíl mezi sudovým a lahvovým pivem, které se také nechává uležet, aby vyzrálo. Mnoho druhů piva se ale pije pouze zespeciálních pohárů a skleniček s objemem mezi 2 dcl a 1,25 litru! K pivu se často něco přikusuje (např. žitný chléb s krémovým sýrem) a téměř ke každému jídlu se hodí nějaký druh belgického piva - existují pro to podobná pravidla, jaká známe u vína.
Svoje sídlo má v zemi i největší pivovarnická firma na světě Anheuser-Busch InBev. Vznikla sloučením belgického Interbrew a brazilského AmBev a sídlí v Lovani (Leuven). Do jejího portfolia se řadí např. místní pivo Stella Artois, ale také český Staropramen, německý Beck´s, americký Budweiser či mexická Corona.
Druhy belgického piva
Chceme-li jmenovat alespoň nejznámější druhy belgického piva, musíme se zmínit o tzv. trapistických pivech, která se dodnes vyrábí v klášterech náboženského řádu trapistů. Vysoce ceněná jsou už od středověku, jejich původ sahá až do časů římské Galie. Mají vyšší obsah alkoholu (6 až 11 %) a kvasničnou chuť. Nejznámější je značka Chimay.
tzv. lambiky se vyrábějí spontánním kvašením (nepřidávají se kvasničné kultury). Zrají 5 let v dřevěných sudech a jsou nakyslé. Ředěním starého a mladého lambiku vzniká pivo geuze používané do známého jídla z králičího masa. Tzv. bílá piva(blanche, witbier) jsou pšeničná, lehce nakyslá a kalná a mají nižší obsah alkoholu (do 5 %). Často se pijí s plátkem citrónu. Nejznámější bílé pivo Hoegaarden odvozuje své jméno od brabantské obce.
Belgičané vyrábějí i piva s nejrůznějšími příchutěmi, ať jsou to mandle, třešně, banány, maliny, med, zázvor, vanilka nebo ředkvička a jiné.

Belgická kuchyně Vafle a Další sladkosti

19. září 2014 v 14:53 jídla a pití informace ruznych statech
Belgická kuchyně Vafle a Další sladkosti

Vafle (wafels, gaufres)
Belgická sladká specialita se prodává na ulicích ve stáncích. Vafle se vyrábějí z těsta, které získá charakteristickou velikost, tvar a povrchpřípravou ve vaflovači, speciální železné pánvi, která se shora přiklápí. Na hotové těsto se přidávají různé sladké přísady, především cukr, strouhaná čokoláda, džem, šlehačka, ovoce či zmrzlina.
Vafle mají svůj předobraz už ve středověku, kdy se mezi dvěma železy spojenými pantem opékaly po obou stranách oplatky. Dnes existují v Belgii dva základní druhy vaflí. Bruselské vafle se připravují z kvašeného těsta, jsou lehké a křupavé a s velkými kapsami. Lutyšské vafle (Liége) se jmenují podle stejnojmenného města na východě Belgie (ve Valonsku). Jsou menší, hutnější, sladší a tužší, ne tak nadýchané jako bruselské vafle. Mají okrouhlý tvar a konzumují se vlažné.
Zvláštní druhem vaflí jsou tzv. Stroopwafels, tenké vafle se sirupovou náplní oblíbené v Nizozemsku i Belgii, kde se prodávají zabalené v supermarketech. Náplň, kterou tvoří sirup, třtinový cukr, máslo a skořice, se mezi dvě oplatky nalévá zatepla a slepí je.
Čokoláda (pralinky)
Belgie je podobně jako Švýcarsko proslulá výrobou kvalitní čokolády. Počátky můžeme hledat už v 17. století, kdy byla pod vládou Španělů, kteří přivezli čokoládu z Nového světa. Ve 20. století zase dováželi Belgičané kvalitní kakao ze své africké kolonie Belgické Kongo (dnes Konžská demokratická republika). V Belgii existuje více než 2 000 velkých i malých čokoládoven, mnohé se drží tradičních způsobů výroby a předávají svoje (často tajné) recepty z generace na generaci. Používají se velmi kvalitní ingredience, např. zcela vyloučeny jsou rostlinné oleje. K nejslavnějším a nejluxusnějším značkám patří Neuhaus, Godiva, Leonidas či Gyulian.

Další sladkosti

Pralinky mají svůj původ ve Francii v 17. století, kdy je začal dělat kuchař francouzského hraběte Plessis-Praslina, po němž mají název. Belgické pralinky vymyslel Jean Neuhaus v roce 1912 (jeho firma existuje dodnes). V drtivé většině případů obsahují obal z tvrdší čokolády, uvnitř je potom většinou měkčí nebo přímo tekutá náplň (fondant). Může se jednat o máslo, likér, oříšky, marcipán nebo jiný druh čokolády. Pralinky bývají zabalené v dárkovém balení, nejčastěji v krabičkách zvaných ballotins. Hodně je i přes poměrně vysoké ceny nakupují i turisté. Oblíbené jsou pralinky ve tvaru mořských plodů.
Speculoos - máslové sušenky vyráběné původně na svátek svatého Mikuláše a na Vánoce v Belgii, Nizozemsku i Německu. Dnes jsou k dostání po celý rok. Sušenky jsou tenké, křehké a mají na sobě z vrchní strany nějaký obrázek, obvykle ze života svatého Mikuláše.
Jablečné máslo (sirop de Liège) - se připravuje pomalým vařením jablek se cidrem nebo vodou až do okamžiku, kdy jablka karamelizují a získávají tmavší barvu. Ovocná pomazánka (kterou lze připravit i z jiných druhů ovoce) se maže na chleba. V Nizozemsku je jablečné máslo také oblíbené (appelstroop).

Belgická Tradiční pokrmy kuchyně

18. září 2014 v 18:18 jídla a pití informace ruznych statech
Belgická Tradiční pokrmy kuchyně

Waterzooi - národní jídlo, které pochází z Gentu ve Vlámsku. Jedná se v podstatě o polévku nebo dušené jídlo s polévkovým základem. Ten je tvořen vaječným žloutkem, smetanou a zeleninovým vývarem. Přidávají se různé druhy zeleniny, především mrkev, cibule, celer, pórek a brambory, a také bylinky. Původně bylo Waterzooi výhradně rybí jídlo, dnes se ale častěji připravuje s kuřecím masem (Poulet Waterzooi). Jedna z teorií mluví o tom, že příčinou bylo, že v řekách v okolí Gentu přestaly kvůli znečištění žít ryby… Rybí Waterzooi ale stále existuje, používají se do něj ryby jako úhoř, štika, kapr a okoun, ale i jiné.

Stoemp - především bruselská specialita, která je obdobou nizozemského pokrmu stamppot. Tvoří ji šťouchané brambory (nebo bramborová kaše) se zeleninou(např. vařené zelí, mrkev, cibule, pórek, špenát či hrášek). K tomu se podává slanina, opečená klobása (boudin) nebo uzené maso, případně mleté maso, smažené vajíčko apod.

Carbonade flamande(vlámsky stoverij) - hovězí maso dušené v belgickém pivu se špetkou cukru a celkově sladko-kyselou chutí. Z koření se přidává tymián, bobkový list a hořčice. Přílohou bývají hranolky nebo vařené brambory a k jídlu se často pije pivo.

Moules-frites - jsou jednou z belgických vášní. Jedná se o slávky jedlé, jídlo populární i v sousední severní Francii, ale pocházející z Belgie. Slávky se připravují na mnoho způsobů, např. se vaří nebo dusí s cibulí a řapíkatým celerem, na bílém víně, na pivě, na česneku, s citrónovo-hořčičnou omáčkou atd. Jedí se s hranolky, které se zasloužily o část názvu (moules jsou slávky, frites hranolky) a majonézou, případně s česnekovou bagetou.

Steak américaine - je v podstatě tatarský biftek, tedy jemně mleté hovězí maso konzumované syrové a studené. Maže se na sendvič, někdy ještě s omáčkou (sauce américaine), a Belgičané k němu jedí i svoje oblíbené hranolky. Pokud se mísí s cibulí a kapary, označuje se také jako steak tartare.

Paling in 't groen (Anguilles au vert) - velké kusy úhoře připraveného na másle se zelenou omáčkou, kterou tvoří směs nadrobno nakrájených bylinek, a s hranolky. Původem vlámské jídlo pochází z povodí řeky Šeldy.

Chicons au gratin (Gegratineerd witloof) - belgická čekanka v šunkovém kabátku gratinovaná v bešamelové omáčce se sýrem.

Konijn in geuze (Lapin à la gueuze) - králík na fermentovaném belgickém pivu geuze.

Boudin (bloedworst) - typ klobásy tvořený směsí masa, krve a chlebových drobků. Často se konzumuje s bramborami a jablečným pyré.

Flamiche aux poireaux - specialita ze severní Francie (Pikardie), nadýchané těsto plněné směsí pórku, šlehačky a vajec. Je podobný francouzskému quiche.

Hranolky (frites)
Velmi oblíbené jsou v Beneluxu hranolky, které mají pravděpodobně svůj původ právě v Belgii. Hovoří se o nich už v pramenech z konce 18. století. Mnoho belgických rodin má doma fritovací hrnec, aby si je mohly připravovat doma, a samozřejmě se hranolky prodávají v fast-foodových stáncích (friteries, frietkost). Podávají se v papírovém kuželovitém kornoutu s mnoha různými omáčkami, především majonézovými. K vynikající chuti místních hranolek přispívá dvojí smažení a zdejší speciální odrůda brambor.
Omáček bývá na výběr velké množství, nejčastější je majonéza (směs oleje, vaječného žloutku a octa nebo citronové šťávy atd.). K hranolkům se běžně dává i kečup, ale také aioli (česneková majonéza), sauce américaine (tu tvoří majonéza, rajčata, kerblík, cibule, kapary a celer), curry ketchup, tartar sauce a mnohé další.
Největší klasikou je Patatje Oorlog, hranolky s majonézou, arašídovou omáčkou a cibulkou. Podobná je také omáčkaSpeciaal (tzv. frites sauce podobná majonéze, curry ketchup a cibulka).

Belgická kuchyně

14. září 2014 v 14:31 jídla a pití informace ruznych statech
Belgická kuchyně



Belgická kuchyně je vynikající především díky kvalitě používaných surovin a vyspělé gastronomii. Odráží regionální odlišnosti v rámci země, ale zahrnuje také mnoho vlivů z francouzské a nizozemské, případně německé kuchyně. Někdy se říká, že Belgičané si dopřávají jídlo v množství jako v Německu a v kvalitě jako ve Francii. V zahraničí je Belgie proslulá svými pivy a čokoládou.

K belgické kuchyni neodmyslitelně patří maso v minutkové podobě od téměř syrového (bleu), přes krvavé (saignant), napůl propečené (demi-cuit) až po propečené (bien-cuit). Národní vášní jsou hranolky, známá je belgická kuřecí paštika a také jídla z ryb a mořských plodů (fruits de mer). Na podzim a v zimě se podává zvěřina. Všudypřítomnou zeleninou ječekanka (chicons, witloof), která se připravuje na všechny způsoby. Má lehce nahořklou chuť, a pokud je dlouho na světle, hořkost se zvyšuje, proto se balí do tmavého papíru. Ačkoliv dříve výrazně převažoval dovoz z Nizozemska, dnes umí Belgičané vyrobit i výborné sýry. Vedle piva se pije i výborné místní víno (hlavně ve Valonsku) a pálenka (ve Vlámsku).

V Belgii se pochopitelně setkáte i s běžným fast-foodem známým po celém světě. Některá z "malých jídel" jsou ale místním specifikem. Např.tomatte-crevette (tomaat-garnaal) je svačinka z garnátů obecných s majonézou vložených do vydlabaného rajčete. Oblíbený je také Salade Liégeoise (Lutyšský salát) ze zelených fazolek, brambor, slaniny, cibule a octa. Nebo uzeniny, např. uzená šunka z Arden (Jambon Ardennes),paštiky často vyráběné ze zvěřiny atd.