Srpen 2014

Francouzská vína

20. srpna 2014 v 18:21 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzská vína

Víno je s Francií spojováno stejně jako sýry, možná i více. Francie je největším producentem vína na světě. Systém kontrolovaného označení původu (Appellation d´Origine Côntrolée) zaručuje, že pod určitou značkou vína najdete vždy jen víno z konkrétního regionu, u něhož je přesně stanoveno z jakých odrůd a jakým způsobem se smí vyrábět. Celkem existuje v zemi více než stovka těchto Appellation, mohou to být celé regiony, vesnice nebo jen konkrétní vinice.
Celá řada odrůd vína, které se dnes pěstují po celém světě, vznikla ve Francii. Např. Cabernet Sauvignon (v Bordeaux), Chardonnay(Burgundsko a Champagne), Pinot noir(Burgundsko), Sauvignon blanc (údolí Loiry a Bordeaux), nebo Syrah (v údolí řeky Rhôny),Merlot (Bordeaux) a další.
K nejvýznamnějším vinařským regionům patří Alsasko (při hranicích s Německem), Beaujolais, Bordeaux (na západě u Atlantiku), Burgundsko, Champagne, Korsika, Languedoc-Rousillon (největší vinařská oblast na světě), Côtes du Rhône v Provence (včetně světoznámého Châteauneuf-du-Pape) a další. Šampaňské vínopocházející z regionu Champagne je proslulým symbolem pro všechna šumivá vína. Vyrábí se vyvoláním druhotného kvašení v lahvi, při němž vzniká oxid uhličitý.
Nápoje
Francouzi rádi pijí kávu, přičemž si pod tímto pojmem většinou představují espresso - malé a velice silné. Samozřejmě je k dostání široká škála nealkoholických nápojů, přičemž velké proslulosti dosáhlaminerální voda Evian z městečka u Ženevského jezera, která je považována za relativně luxusní značku. Víno se pije téměř ke každému jídlu, zato pivařskou velmocí Francie není. Pivo se vyrábí v regionu Alsasko, který je ovlivněn sousedním Německem, jinak se spíš dováží z jiných zemí. Silné ovocné pálenky (koňak, armagnac, calvados a jiné) se souhrnně označují jako eaux-de-vie.
Cognac - je vinná brandy pojmenovaná podle 20tisícového městečka v západní Francii v departmentu Charente. Ačkoliv se název koňak rozšířil po světě a používá se nyní i pro mnoho napodobenin, pravý Cognac se smí vyrábět pouze tady. K jeho výrobě se používá specifické odrůdy bílého suchého vína (především Ugni blanc), destiluje se dvakrát v měděných kotlích a zraje minimálně dva roky v dubových sudech.
Grand Marnier - je likér vyrobený jako směs Cognacu, destilované esence hořkého pomeranče a cukru. Používá se často do míchaných nápojů, ale i do jídel, jako jsou např. palačinky crêpes Suzette.
Armagnac - je vinná brandy z Gaskoňska (jihozápadní Francie). Také Armagnac se destiluje ze směsi několika odrůd vína a zraje v dubových sudech. Je to nejstarší brandy destilovaná ve Francii, výroba se datuje už do 14. století.
Pastis - anýzový likér a aperitiv, který obsahuje většinou 40 až 45 % alkoholu. Poprvé ho na trh uvedl Paul Ricard v roce 1932, 17 let po zákazu absintu. Rostoucí popularita nového nápoje nejspíš souvisela s oblibou anýzových nápojů v "desetiletích absintu", ale také s tradicí anýzových nápojů ve Středomoří (sambuca, ouzo, raki, arak). Pastis získává svou chuť destilací asijské byliny zvané badyáník, přidává se také kořen lékořice. Od absintu se ve skutečnosti výrazně liší, neobsahuje pelyněk, naopak obsahuje cukr a je tedy likérem. Pastis se konzumuje smíšený s vodou (většinou 5 dílů vody, 1 díl pastisu), přičemž se jeho čirá barva změní na mléčnou. Často se také podává s ledem a v létě je velmi osvěžující. Ačkoliv se pije v celé Francii, nejvíc je spojován s jihovýchodní Francií, především s Marseille. Nejznámějšími značkami jsou Pastis 51 a Pernod Ricard.
Cidre - lehce alkoholický nápoj vyráběný kvašením z jablečného džusu. Obsahuje asi 2 až 8,5 % alkoholu. Vyrábí se v Bretani a Normandii, neméně známý je i za kanálem La Manche na Britských ostrovech. V Bretani se tradičně podává k palačinkám (crêpes a galettes).
Calvados - jablečná brandy z Dolní Normandie. Jablečné sady byly v tomto regionu zaznamenány už v 8. století za Karla Velikého, pálenka z jablek byla známá už v době Francouzské revoluce, po níž byl jeden ze zdejších regionů pojmenován Calvados. Stejně se dnes jmenuje i nápoj destilovaný ze cidru, který zraje dva roky v dubových sudech a obsahuje asi 40 % alkoholu.
Crème de cassis - sladký tmavě červený likér z černého rybízu. Je to burgundská specialita, používá se především do koktejlů. Literární postava detektiva Hercula Poirota právě tento likér miluje. Oblíbeným aperitivem ve Francii jekir, což je koktejl tvořený bílým vínem a trochou Crème de cassis.
Guignolet - likér z divokých třešní. Má asi 12 % alkoholu. Vyrábí se v regionu Anjou stejně jako další známý likér Cointreau obsahující kůru z hořkých pomerančů.

Francouzské Cukroví

20. srpna 2014 v 18:12 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzské Cukroví

Époisses - je ostrý sýr z nepasterizovaného kravského mléka vyráběný ve stejnojmenné vesnici v Burgundsku (celým jménem se označuje Époisses de Bourgogne). Ve zdejším cisterciáckém klášteře se údajně vyráběl už od 16. století, jeho milovníkem byl i Napoleon. Époisses má specifickou červenooranžovou barvu, která vzniká během procesu zrání díky pravidelnému namáčení ve směsi vody a místní vinné brandy marc de Bourgogne. Sýr je poměrně tučný, obsahuje 50 % tuku. Prodává se v dřevěných kulatých krabičkách.
Sladkosti
Pain au chocolat - je vyroben ze stejného těsta jako croissant, ale má spíše čtvercový tvar a obsahuje uvnitř jeden nebo dva kousky čokolády. Prodává se často ještě teplý po vytažení z trouby.
Mousse au chocolat - je sladký dezert s čokoládovou příchutí. Termín mousseobecně znamená pokrm, který obsahuje bubliny vzduchu, může být lehký a načechraný nebo hustý a krémovitý. Vyrábí se z vaječných bílků nebo šlehačky.
Crème brûlée - je pudinkový dezert se svrchní vrstvou karamelu podávaný v misce. Někdy se flambuje přímo na stole. Ve Španělsku je známý jakocrema catalana. Pudinkový základ může mít nejrůznější příchuti, nejčastější je ale vanilková.
Tarte Tatin - je tzv. obrácený koláč s jablky, který se peče těstem nahoru. Při jeho přípravě je nejprve karamelizováno ovoce (obvykle jablka, ale lze použít i jiné) s máslem a cukrem, teprve následně se na něj položí těsto a koláč se upeče.
Profiterole - zákusek ve tvaru koule z tzv. odpalovaného těsta, které se jinak používá na přípravu věnečků a větrníků. Na vrchu může být čokoládová poleva, karamel či práškový cukr, profiterole také může být plněný šlehačkou či zmrzlinou nebo být podáván s kousky ovoce.
Pozn.: Odpalované těsto vznikne vařením vody s tukem (máslo či olej) za stálého přidávání mouky a míchání, po vychladnutí se vmíchá ještě vaječný žloutek a bílek. Není tedy kvašené, ale vysoká vlhkost při vaření vytváří vodní páru, která způsobuje, že je nadýchané.
Éclaire - je stejně jako profiterole zákusek z odpalovaného těsta. Je to jakási podlouhlá kobliha pečená do křupava a plněná nejčastěji pudinkem nebo šlehačkou. Na vrchu je čokoládová nebo jiná poleva. Jedním z druhů éclaire je religieuse tvořený dvěma kusy těsta - svým tvarem má připomínat jeptišku v hábitu.

Mille-feuille - další známý francouzský dezert. Jedná se o vanilkové nebo pudinkové řezy. Originální recept mluví o třech vrstvách listového těsta proloženého dvěma vrstvami pudinku. Namísto něj však může být použita i šlehačka nebo džem. Navrchu může být poleva, práškový cukr, kakao, drcené mandle apod. Recept je starý několik staletí. Dnes existuje i celá řada odlišných variant.

Francouzské sýry

20. srpna 2014 v 18:04 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzské sýry

Sýry jsou jedním ze symbolů francouzské gastronomie a kultury. Uvádí se, že je jich asi 350 až 400 druhů. Podobně jako vína mají i známé sýry chráněné geografické označení původu (A. O. C. = Appellation d´Origine Côntrolée).
Roquefort - je pravděpodobně nejznámějším plísňovým (modrým) sýrem na světě. Vyrábí se z ovčího mléka. Roquefortu je ve Francii podobný ještě sýr Bleu d´Auverge z kravského mléka, světoznámá je také italská Gorgonzola, která se dělá z kravského či kozího mléka. Název sýra pochází z vesnice na jihu Francie - Roquefort-sur-Soulzon. Podle evropských zákonů se jako roquefort smí označovat pouze sýry, které dodnes zrají (minimálně tři měsíce) v přírodních jeskyních tohoto regionu. Modrozelené žilkování uvnitř sýra pochází z uměle vytvořené plísně Penicilium roqueforti, která původně vznikala v jeskyních přirozeně. Sýr je štiplavý, drolivý a mírně vlhký. Má charakteristickou vůni a chuť s příchutí kyseliny máselné (A. O. C.). Českou napodobeninou je Niva.
Bleu d´Auvergne - je modrý sýr pocházející z regionu Auvergne v jižní centrální Francii. Vyrábí se z kravského mléka. Jeden francouzský sýrař zjistil v polovině 19. století, že plíseň je možné vyrobit s pomocí žitného chleba a k jejímu rozšíření přispěje propíchnutí sýra jehlicemi. Sýr zraje čtyři týdny v chladných vlhkých sklepích, na modrý sýr tedy relativně krátkou dobu. Oproti jiným modrým sýrům je Bleu d´Auvergne méně solený, má máslovější a vlhčí konzistenci. Používá se mj. do salátových zálivek a na těstoviny.
Camembert - měkký krémový sýr z kravského mléka s bílou plísní na povrchu, produkovaný už od 18. století v Normandii. Název Camembert de Normandie má chráněné označení původu a jeho výroba je povolená jen v pěti departmentech v Normandii. Sýr se tradičně vyrábí z nepasterizovaného mléka, ale v dnešní době už někteří výrobci přikročili k přidávání pasterizovaného mléka. Povrch sýra je postříkán vodnatou směsí s plísní Penicilium camemberti a sýr potom zraje minimálně tři týdny. Vznikne tak charakteristická bílá kůrka a krémový vnitřek. Sýr je následně zabalen do papíru a vložen do většinou dřevěných krabiček.
Camembert je součástí francouzské kultury minimálně od dob, kdy byl za první světové války distribuován mezi vojáky. Správný Camembert by měl být uzrálý až ke středu své hmoty. Má zvláštní žampionovou příchuť. Českou napodobeninou Camembertu je hermelín.
Brie - kulatý měkký sýr z kravského mléka pokrytý na svém povrchu bílou plísní. Je pojmenovaný podle historického regionu Brie, který zhruba odpovídá dnešnímu departementu Seine-et-Marne v regionu Île-de-France. Sýr je nasolen a naočkován bílou plísní a zraje ve sklepě po dobu čtyř až pěti týdnů. Pokud zraje déle (několik měsíců až rok), má silnější chuť a ztmavne - takovému sýru se říká Brie Noir. Oproti Camembertu obsahuje Brie mnohem více tuku.
Beaufort - tvrdý sýr z kravského mléka z rodiny sýrů gruyère. Produkuje se ve stejnojmenném regionu v Savojsku ve francouzských Alpách. Zahřátý se nalévá do forem z březového dřeva, v nichž získává charakteristický konkávní tvar. Po zchlazení je naložen do nálevu a uložen do regálu na jeden až dva měsíce. Zraje 6 měsíců, rok nebo i déle v chladném horském sklepě. Beaufort je sytě žlutý, má ořechovou příchuť a hladkou krémovou konzistenci. Je vhodný na sýrové fondue. Beaufort postrádá díry, které jsou v obdobných sýrech stejného typu jako Emmental nebo Comté. Emmental spojovaný spíše se Švýcarskem se ve Francii také produkuje, konkrétně v alpských regionech Savojsko a Franche-Comté. Je vhodný pro tepelnou úpravu, k zapékání a na fondue. Má nasládlou chuť a typické díry o velikosti vlašského ořechu.
Comté - tvrdý sýr s nasládlou chutí z nepasterizovaného kravského mléka, vyráběný v regionu Franche-Comté ve východní Francii. Ze všech francouzských sýrů s chráněným označením původu se ho produkuje nejvíce. Většina typů sýra zraje mezi 12 a 18 měsíci. Comté začali už ve středověku vyrábět pastýři v horských chatách v masivu Jura.
Chèvre (kozí sýry) - je rodina sýrů vyráběných ze syrového nepasterizovaného kozího mléka. Jejich chuť se mění podle délky zrání. Kozí sýry jsou často tvarované do šišek, válců a pyramid.

Abondance - polotvrdý aromatický sýr vyráběný v Horním Savojsku. Jmenuje se podle obce na jih od Ženevského jezera nedaleko hranic se Švýcarskem. Zde se sýr vyráběl v klášteře už ve 14. století. Vyrábí se z kravského mléka, a to výhradně z krav druhu Abondance. Sýr zraje tři měsíce. Má sytě oranžovou kůrku, která se nekonzumuje. Má ostrou vůni a chuť po ovoci a lískových oříšcích.

Francouzská Provensálská kuchyně

20. srpna 2014 v 17:39 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzská Provensálská kuchyně

Ratatouille - zeleninové jídlo z vařených rajčat, paprik, lilku, cuket a cibule (někdy s chřestem a malými bramborami), samozřejmě s česnekem, olivovým olejem a provensálskými bylinkami (majoránka, bazalka, tymián, bobkový list apod.). Ratatouille může být přílohou i hlavním jídlem.
Pistou - pasta z olivového oleje, sýru parmezán či pecorino, česneku a bazalky. Jedná se o obdobu italského pesta, které však obsahuje navíc piniové oříšky.
Soupe de pistou - polévka z fazolí, rajčat, brambor a bazalky, k níž se vždy podává omáčka pistou.
Aïoli - česneková omáčka či majonéza, která se podává k mnoha rybím pokrmům. Obsahuje česnek, olivový olej, citrónovou šťávu a vaječné žloutky.
Tapenade - pasta z oliv, kapar, ančoviček a česneku, která se maže na chleba.
Rouille - růžová česneková majonéza s chilli papričkami. Podává se k rybám, rybím polévkám a k bujabéze.
Soupe de poissons - rybí polévka, podávaná s křupavými toasty, stroužkem česneku a mističkou rouille.
Bouillabaisse (bujabéza) - aromatický rybí pokrm, který se podává jako polévka i hlavní jídlo. Minimálně čtyři druhy ryb se dusí v rybím vývaru spolu s rajčaty, cibulí, česnekem, šafránem, petrželkou, bobkovým listem a dalším kořením. Název je odvozen ze slov bouillir (vařit) a baisser (odstavit z ohně). Díky šafránu má toto legendární jídlo žlutooranžovou barvu. Tradičně se už po staletí připravuje v Marseille a Toulonu. Původně byl tento pokrm směsí z ryb, které se rybářům nepodařilo prodat, dnes je exkluzivní drahou pochoutkou. Levnější verze z bílých ryb a bez šafránu se nazývá bourride.

Salade Niçoise - salát pocházející z města Nice, který se rozšířil nejen do celé Provence, ale i po Evropě a severní Africe. Původní verze obsahuje vařená vajíčka, olivy, rajčata a ančovičky. Přidávají se i zelené fazolky a ocet. Existují také další varianty, např. s tuňákem.

Typická jídla – francouzské speciality

20. srpna 2014 v 17:03 jídla a pití informace ruznych statech
Typická jídla - francouzské speciality

Bœuf bourguignon (hovězí bourguignon) - je recept z francouzského regionu Burgundsko. Hovězí maso je dušené v červeném víně (tradičně burgundském víně) a hovězím vývaru s mrkví, ochucené česnekem, cibulí a sadou svázaných bylinek (tzv. bouquet garni). Na závěr se přidávají houby a také slanina. Tento slavný recept původně patřil do "venkovské kuchyně", dnes už bezpečně náleží do tzv. "vysoké kuchyně".
Coq au vin - znamená v překladu "kohout na víně", ale připravuje se ve skutečnosti většinou z kuřecího masa. V některých ohledech je pokrm podobný hovězímu bourguignon. Kuře je nejprve marinované ve víně, poté se přidají kousky slaniny a maso se dusí s houbami (pečárky, smrže) a případně česnekem. Jako koření se užívá svazek bouquet garni, zahrnovat může pepř, tymián, petržel, bobkový list apod.
Pot-au-feu - je jednoduchý pokrm z dušeného hovězího masa a zeleniny, obdoba španělských cocidos a portugalského cozido. Použité druhy masa a zeleniny se mohou lišit, nejčastěji ale pot-au-feu obsahuje odřezky hovězího masa i chrupavčitých částí, mrkev, tuřín, pórek, celer a cibuli. Vaření chrupavčitých částí masa vede k rozpuštění želatiny ve vývaru, při vystydnutí jídla tak vzniká želé. Pot-au-feu se často podává s hrubou solí, dijonskou hořčicí a někdy také nakládanými okurkami. Vývar z tohoto jídla někdy tvoří základ pro polévku.
Cassoulet - kaloricky poměrně bohaté jídlo z bílých fazolí a masa, které se pomalu vaří ve velké keramické míse (cassole). Obvykle obsahuje vepřové maso, klobásu, husí a kachní maso a vepřovou kůži.
Steak frites - je poměrně jednoduché jídlo, steak s hranolky. Ve Francii je velmi rozšířené. Nejpoužívanějším masem byl původně rump steak (zadní hovězí - kýta), dnes je však běžnější entrecôte (vysoký roštěnec). Jiným běžným druhem steaku je steak au poivre, tedy steak s pepřovou omáčkou připravovaný většinou z tzv. filet mignon (svíčkové).
Tripes à la mode de Caen - normandská specialita, dršťky a telecí nožičky se zeleninou (mrkev, cibule, pórek) dušené v calvadosu a cidru.
Šneci (Escargot) - jsou ve Francii tradiční pochoutkou, podávanou nejčastěji jako předkrm. Ne všichni hlemýždi jsou jedlí a někteří jsou tak malí, že se jejich úprava nevyplatí. Ve Francii se konzumuje především druh Helix pomatia (hlemýžď zahradní). Hlemýždi jsou nejdříve zabiti, očištěni, vyjmuti z ulity, potom uvařeni obvykle s česnekovým máslem (beurre à la bourguignonne), kuřecím vývarem či vínem. Následně jsou znovu vloženi do ulity společně s máslem a dalšími přísadami (česnek, tymián, petržel, piniové oříšky…). Šneci obsahují velké množství proteinů a minimum tuku. Při konzumaci se pro jejich vyjímání z ulity používá speciální vidlička. Servírují se po tuctu nebo půltuctu.
Žabí stehýnka (Cuisses de grenouille) - dobře známá specialita francouzské kuchyně, která je rozšířená i v jihovýchodní Asii a částečně i v některých evropských zemích. Jejich chuť je často přirovnávána ke kuřecímu masu (především kuřecím křidélkům), lze říct, že chuť je mezistupněm mezi kuřecím a rybím masem. Stehýnka se často konzumují smažená v trojobalu. Angličané si Francouze natolik spojují se žábami, že jim přezdívají "the Frogs". Žáby se ve Francii komerčně chovají.
Hraběnčiny brambory (Pommes de terre Duchesse) - jsou vyrobené z bramborové kaše a vajec a následně vytvarované do ozdobných tvarů a pečené na másle do zlatova.
Pomme de terre gratinée - zapečené (gratinované) brambory se smetanou.
Terrine - hrubě mletá paštika, v češtině se používá termín terinka. Mleté maso ze zvěřiny či drůbeže (nebo i jiné) se spolu s dalšími přísadami vloží do formy a uvaří. Podává se však studené. Název se používá i pro nádobu, v níž se jídlo připravuje.
Confit de canard - konfit je obecné označení pro jídla naložená v tuku, confit de canard jsou nasolená kachní stehna ponořená ve vlastním sádle. Jedná se o specialitu Gaskoňska.
Foie gras - je delikatesa ze ztučněných jater kachen a hus. Ve Francii je považována za národní kulturní a gastronomické dědictví. Tuto pochoutku ale provázejí velké kontroverze. Vzniká totiž násilným krmením ptáků, kterým jsou do jícnu pravidelně zaváděny 20 až 30 cm dlouhé trubice, jimiž je jim do žaludku vpravována potrava, většinou předvařená kukuřice. Velké množství potravy přiměje játra k větší práci, zvětšuje se jejich objem, následně jaterní tkáň odumírá a je nahrazována tukem. Foie gras obsahuje asi 50 % tuku (játra běžně asi 5 %). Vzhledem k metodě krmení, kterou provozovali už staří Egypťané, řada zemí výrobu foie gras (nebo dokonce i dovoz z jiných zemí) zakazuje. Z Francie pochází asi 80 % světové produkce, na druhém místě je Maďarsko. Foie gras je ale společně s lanýži a kaviárem považováno za jedno ze tří největších gastronomických pochoutek.
Andouillette - hrubě namletá klobása z vepřového masa a střev, případně i žaludků. Obsahuje také cibuli, víno, pepř a jiné koření. Klobása se servíruje teplá i studená, častěji však teplá, např. se zeleninou v omáčce z hořčice nebo červeného vína. Má specifickou chuť a "vůni", která může nového konzumenta odradit.
Boudin noir - tmavě zbarvená krvavá klobása. Obsahuje většinou vepřové maso, tuk, krev a cibuli.
Boudin blanc - francouzská obdoba jitrnice tvořená směsí vepřového masa, jater a srdce (bez příměsi krve) s rýží. Často se griluje.
Bisque - jemná krémová polévka založená na vývaru, který je vytlačen z korýšů. Polévka může být připravená z humrů, langust, krevet i krabů, vývar bývá zahuštěný rýží. Tradiční bisque z mořských plodů se podává v nízké misce se dvěma uchy.
Soupe à l'oignon - tradiční francouzská cibulová polévka založená na karamelizované cibuli a hovězím a kuřecím vývaru, podávaná s krutony (kousky světlého chleba opečené v oleji) a sýrem gruyère.
Dijonská hořčice - pochází z Francie, kde byla u Dijonu vynalezena v roce 1856 a kde se stále vyrábí, ale nemá chráněné geografické označení Evropské unie a většina se jí produkuje jinde než ve Francii. Při výrobě se vedle hořčičných semínek používá šťáva z nezralých hroznů nebo bílé víno, někdy také ocet. Dijonská hořčice je známá pikantní chutí.



Francouzská kuchyně Chléb, koláče a palačinky

18. srpna 2014 v 20:02 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzská kuchyně Chléb,koláče a palačinky

Bageta (baguette) - je dlouhý a úzký francouzský chléb. Vyrábí se z těsta, jehož složení je ve Francii definováno zákonem, a je charakteristická svojí délkou a křupavou kůrkou. Bageta mívá většinou průměr 5 až 6 centimetrů a je dlouhá cca 65 centimetrů (někdy až jeden metr). Ačkoliv pojem bageta se používá zhruba od roku 1920, podobný typ chleba se ve Francii připravuje už po staletí a dnes je bageta jedním zesymbolů francouzské kultury. Tradičně se bageta vyrábí z pšeničné mouky, vody, kvasnic a soli. Používá se často na přípravu sendvičů, konzumuje se s paštikou, sýrem, máslem a džemem apod. a je součástí francouzské kontinentální snídaně. Bageta nevydrží dlouho čerstvá, během pár dní zcela ztvrdne.
Fougasse - je typ chleba spojovaný s Provence, ale známý i v jiných regionech. Bývá v něm zapečený sýr, kousky slaniny, olivy nebo dokonce sušené ovoce. Italskou obdobou je focaccia, balkánskou pogáče.
Croissant - je ve světě snad nejznámějším francouzským jídlem. Jedná se o pečivo ve tvaru půlměsíce (croissant znamená francouzsky půlměsíc) z máslového kynutého těsta. Kynuté těsto je několikrát proloženo vrstvami másla, poté znovu vyváleno, přeloženo a znovu nataženo. Výsledná odlupující se struktura je podobná lístkovému těstu. K rozšíření francouzských croissantů po světě přispěla tovární výroba zmražených croissantů od konce 70. let, která z nich udělala fast-food. Nejlepší jsou ale samozřejmě čerstvé croissanty v pekárnách a cukrárnách (pâtisserie). Také croissanty mohou být součást tzv. kontinentální snídaně.
Podobně jako dánské pečivo (wienerbrød, vídeňský chléb) pochází tento druh pečiva původem z Vídně (obecný název pro podobné produkty jeviennoiserie). Croissanty začal ve Francii dělat vídeňský důstojník August Zang, který si v Paříži v roce 1838 založil pekárnu. Byla to nápodoba v Rakousku už dávno známých Kipferlů. Dnes mají croissanty celou řadu variant, a to po celém světě. Ve Francii a Španělsku se jedí nejčastěji bez náplně či polevy, ale mohou obsahovat i rozinky či jablka, mandlovou náplň, mohou být také připravené naslano, zavinuté se šunkou, sýrem, špenátem apod.
Brioche - pečivo z kynutého těsta s vysokým obsahem vajec a másla, které se taky řadí mezi tzv. viennoiserie. Je lehce nadýchané a má lístkovou kůrku. Může obsahovat i tekutinu jako např. mléko, smetanu či vodu. Francouzi "briošku" většinou rozlomí a namáčí do kávy.
Quiche - slaný koláč, který se tradičně peče v kruhových vroubkovaných formách. Je tvořen těstem a pudinkovou náplní z vajec a mléka či smetany, se sýrem, masem, rybou či zeleninou. Ačkoliv je to dnes jednoznačně francouzské jídlo, původem pochází z Německa (a samotný termín z německého slova Kuchen - koláč). Nejznámější lotrinský quiche (quiche lorraine) obsahuje sýr a slaninu, alsaský quiche navíc i cibuli. Quiche má dnes po celé Francii celou řadu obměn (s houbami, s rajčaty, se špenátem atd.).
Crêpe - je velmi tenká palačinka vyrobená nejčastěji z pšeničné mouky, vajec, mléka, másla a špetky soli. Při použití pohankové mouky se používá označení galette. Palačinky se připravují vylitím tenké vrstvy těsta na speciální rozpálenou pánev s trochou másla. Na pánvi je třeba těsto rovnoměrně rozložit roztěrkou. Crêpes se připravují naslano (klidně jako hlavní jídlo k obědu či večeři) nebo nasladko (jako dezert nebo k snídani), takže existuje spousta variant.
Ze slaných náplní je oblíbená šunka, sýr, vejce, ratatouille (zelenina), houby, artyčoky i různé druhy masa. Ze sladkých se používá v nejjednodušší variantě cukr, dále džemy a ovocné pomazánky, Nutella, javorový sirup, citrónová šťáva, šlehačka, pudink či kousky ovoce. Existují i komplikované recepty, jako např. crêpe Suzette, která obsahuje mj. pomerančovou či mandarinkovou kůru a likér Grand Marnier (nebo Curacao) a podává se flambovaná.
Crêpes jsou spojovány především s Bretaní, ale populární jsou po celé Francii. Prodávají se v tzv. crêperies, což jsou pouliční stánky nebo i malé podniky s posezením. Dle typu palačinky se k nim pijí nejrůznější nápoje, oblíbený je třeba cidre. Pohankové galettes jsou ještě více než crêpes typické pro Bretaň, kde byly v minulosti základní potravinou namísto chleba. Nejznámější je tzv. galette complète, která obsahuje nastrouhaný ementál, šunku a vejce.

Francouzská kuchyně napoje

18. srpna 2014 v 19:50 jídla a pití informace ruznych statech
Francouzská kuchyně napoje

Francouzská kuchyně patří mezi nejoceňovanější kuchyně světa. Celá řada francouzských pokrmů se rozšířila po světě a v roce 2010 označila organizace UNESCO francouzskou kuchyni za "nedotknutelné kulturní dědictví" (ve stejném roce se té cti dostalo i mexické kuchyni). Francie je kolébkou tzv. haute cuisine (vysoké kuchyně), tedy gastronomie vysoké úrovně a tomu odpovídajících vysokých cen v gurmánských restauracích a luxusních hotelích. Důraz je v ní kladen na puntičkářskou úpravu jídel a jejich pečlivou prezentaci.

Francouzi dali světu nejznámější gastronomické příručky a encyklopedie (Larousse, Escoffier) a průvodce Michelin je uznávaný jako nejvyšší autorita při oceňování kvality restaurací a tzv. michelinské hvězdy jsou pro každou restauraci ve světě obrovskou reklamou. Návštěvník Francie si však může velmi dobře pochutnat i v běžných restauracích. Jídlo je pro Francouze rituálem, dokážou se při něm celé hodiny bavit.
K nejzákladnějším prvkům francouzské kuchyně patří vína a sýry. Francouzi milujíryby a mořské plody (ústřice, slávky, hřebenatky, kraby, humry, langusty, mořské šneky), významnou roli ale hrají i jiné druhy masa (jehněčí, skopové, hovězí, telecí, vepřové, zvěřina…), jedí se hojně i vnitřnosti a vyrábějí se paštiky. Zároveň ale maso minimálně ve stejném množství doplňuje i zelenina. Světově proslulý je francouzskýchřest a baby karotka, oblíbená je i čekanka, artyčoky, květák, špenát či dýně. Francouzi jsou velcí gurmáni a ze své kuchyně nevynechávají ani křepelky, šneky, žabí stehýnka či drozdy. Nejen Provence je známá svými bylinkami, které dokážou zdejší kuchaři skvěle kombinovat. Svazek čerstvých bylin používaný často při vaření je známý pod názvem bouquet garni. Nechybí ani houby. Důležitou pozici má čerstvé pečivo, především bagety.
Hlavní jídlo se většinou skládá ze tří chodů, kterými jsou předkrm (hors d'œuvre,entrée), hlavní chod (plat principal) a sýrový chod nebo dezert. Případně může dezertu předcházet ještě salát.
Kuchyně podle regionů
Francouzská kuchyně je extrémně různorodá a existují zde značné regionální rozdíly. Nejvíc kvalitních restaurací se vyskytuje v Paříži a okolí, tady lze ochutnat jídla ze všech částí země. Oblast Champagne dala světu šampaňské víno, z Lotrinska pochází quiche lorraine a výborné džemy, kuchyně Alsaska je ovlivněná německou a vaří se tu i dobrá piva.
Severní pobřeží (Bretaň a Normandie) nabízí vynikající ryby a plody moře. V Normandii se pěstuje velké množství jablek, z nichž se vyrábí i slabě alkoholický nápoj zvaný cidre a jablečná pálenka - calvados. Běžná je v severních regionech i čekanka, květák a artyčoky. Bretaň je proslulá především palačinkami z pohankové mouky (galettes). Údolí Loiry a centrální Francie jsou vhodnou oblastí pro pěstování ovoce, včetně třešní používaných pro výrobu likéru Guignolet, hrušek, melounů či jahod. Běžně k dostání je tu zvěřina, výborné kozí sýry a používá se máslová omáčka beurre blanc. Proslavený je i ocet z Orléans.
Burgundsko a Franche-Comté jsou známé svými víny a sýry, ale také tu najdete výborné sladkovodní ryby, šneky, zvěřinu a také rybíz (z černého rybízu se tu vyrábí likér Crème de cassis), hojně se používá řepkový olej. Z této oblasti pochází i dijonská hořčice. V údolí řeky Rhôny a v Savojsku se vyrábějí kvalitní klobásy a v alpském regionu při hranicích se Švýcarskem výborné sýry. Regiony Poitou-Charentes a Limousin nabízí ústřice, slávky, kozí sýry a vynikající hovězí maso a skopové maso. Pochází odtud údajně nejlepší máslo a smetana ve Francii.
Jihozápadní Francie (Bordeaux, Gaskoňsko, Périgord a Baskicko) se zasloužila o skvělá vína (Bordeaux), v Biskajském zálivu se loví ryby, známé je i tamní hovězí maso a z Pyrenejí pochází dobré jehněčí. Právě tady se připravuje i pochoutka zvaná foie gras. V Gaskoňsku se destiluje vinná brandy Armagnac. Provensálská kuchyně si zaslouží zvláštní kapitolu, kromě jiného dala Francii levanduli, báječné provensálské bylinky (tymián, šalvěj, rozmarýn, bazalka, fenykl, majoránka, estragon, dobromysl, bobkový list), lanýže, kvalitní med a sušené klobásy. Hodně se tu používá česnek, rajčata, ančovičky, kromě vína se pije velmi často také anýzový likér pastis. V deltě řeky Rhôny (Camargue) se pěstuje rýže.


Na středomořském ostrově Korsika se chová velké množství ovcí a koz, jejichž maso a sýry dávají základ řadě místních pokrmů. Polodivoká prasata jsou základem pro skvělé šunky, klobásy a slaniny. Nechybí ani ryby a mořské plody. Pěstují se tu mandarinky, citrony, nektarinky a fíky. Tradičně se využívají kaštany, z nichž se dělá i mouka, která byla dříve základem výživy obyvatel. Také korsická vína a ovocné likéry stojí za ochutnání.

Yuhi Che učí Čechy jíst a mluvit japonsky

18. srpna 2014 v 13:42 jídla a pití informace ruznych statech
Yuhi Che učí Čechy jíst a mluvit japonsky
(Jídlo servírujeme v malých miskách, od všeho trochu. Není to jako v české restauraci, kde má každý svůj vlastní plný talíř).

V tichém dvorku na Slovákově ulici nedaleko filozofické fakulty se ukrývá poklad mezi brněnskými restauracemi - japonská izakaya Ebisu. Její majitelkaYuhi Che říká, že raději než na originalitu a exotiku chce lákat návštěvníky jednoduše na dobré jídlo. Mezi časté návštěvníky a dokonce i zaměstnance patří také studenti japanistiky. Yuhi totiž na filozofické fakultě vyučuje konverzaci.
Z japonské Osaky se do Brna přestěhovala před několika lety nejen s plnými kufry, ale také s velkým snem - mít vlastní restauraci. V říjnu minulého roku se jí sen splnil a otevřela podnik jménem Ebisu. Restaurace se záhy stala populární do takové míry, že je nutné si stůl rezervovat už několik dnů dopředu. Její majitelka považuje za největší úspěch to, když jsou zaměstnanci v práci spokojeni a když zákazníkům v její izakayi chutná.
"Izakaya je typ podniku, který je u nás v Japonsku hodně populární. Je to mix restaurace a hospody, kam chodí lidé po práci sdílet myšlenky a jídlo," vysvětluje Yuhi. Netradiční koncept se v Brně setkal s úspěchem.
Přesto Yuhi občas naráží na nepochopení. "Jídlo servírujeme v malých miskách, od všeho trochu a není to jako v české restauraci, kde má každý svůj vlastní plný talíř," říká Yuhi s úsměvem. Překvapené české zákazníky tak často vzdělává a seznamuje s jinou kulturou. "S jídlem podáváme paličky, které na tak malé porce úplně stačí. Příbor jenom na vyžádání," směje se Yuhi.
Oblíbený je podnik i mezi studenty japanistiky. Pro ně je Ebisu místem, kde mohou zažít japonskou kulturu na vlastní kůži. Navíc Yuhi Che po práci v Ebisu sama japonštinu vyučuje. Na otázku cítí-li se být spíš učitelkou, nebo je jí provoz restaurace bližší, odpovídá až po chvilce váhání.

"Ráda bych lidem něco odevzdala. Jako učitelka svým studentům, na kterých vidím, jak je japonština baví a jak mají rádi naší kulturu, a také jako majitelka restaurace. Cítím, že mám nějaké poslání a chci, aby se tady lidé cítili dobře," dodává Yuhi s tím, že svoji restauraci nijak zvlášť nepropaguje. "Nejlepší reklamu Ebisu dělají spokojení zákazníci," usmívá se.

Italská kuchyně nápoje

8. srpna 2014 v 15:39 jídla a pití informace ruznych statech
Nápoje
Lambrusco - perlivé víno ze stejnojmenné odrůdy červených hroznů. Produkuje se ve čtyřech zónách oblasti Emilia-Romagna a v jedné v Lombardii. Je dobře známé po celém světě, např. v 70. a 80. letech bylo nejvíce dováženým vínem do Spojených států. Perlivé víno bývá většinou bílé nebo růžové. Lambrusco, které je červené, je proto velmi originální, i když se vyrábí i jeho bílá varianta. Lambrusco bývá přirozeně spíš suché, sladké varianty se vyrábí jen částečnou fermentací nebo přidáním jiných odrůd hroznů.
Chianti - suché červené víno rubínové barvy, které se vyrábí v Toskánsku. V roce 1716 se oblast jeho pěstování stala vůbec první vinařskou oblastí na světě, která získala chráněné označení původu, to znamená geografické vymezení, kde se smí víno této značky výhradně pěstovat. Podle dekretu Cosima III. Medici šlo tehdy o tři vesničky: Gaiole, Castellina a Radda. V roce 1932 se oblast pěstování značně rozšířila, ale označení "Chianti Classico" mohou používat stále jen vína z původní staré oblasti.
Chianti musí být minimálně z 80 % vyrobené z hroznů Sangiovese. Pokud je výrobce členem asociace výrobců Chianti Classico, bývá na hrdle láhve symbol černého kohouta (gallo nero) používaný už ve středověku. Chianti bylo tradičně spojováno s tlustou lahví umístěnou ve slaměném košíku ("fiasco"), dnes už je většina produkce lahvována do běžných lahví.
Cinzano - slavný italský vermut, který začali v roce 1757 vyrábět (a ve svém krámku v Turíně prodávat) bratři Cinzanové. Vermut je obecné označení pro alkoholem posílené (fortifikované) a bylinkami okořeněné víno. Slovo vermut pochází z německého označení pro pelyněk pravý, který je také součástí tajné směsi bylin používaných pro výrobu Cinzana. K dalším patří muškátový oříšek, koriandr, hřebíček, skořice, pomerančová kůra…
Cinzano se vyskytuje v několika variantách (Rosso, Bianco, Extra Dry, Rosé) a pije se čisté nebo se sodou jako aperitiv nebo i jako digestiv. Od roku 1999 patří firma Cinzano do skupiny Campari Gruppo.

KÁVA
Espresso - je koncentrovaný nápoj uvařený protlačením horké vody pod tlakem přes vrstvu jemně namleté kávy. Tento typ kávy vymysleli a rozšířili Italové, dnes je nejrozšířenějším způsobem pití kávy na světě, zejména od 90. let, kdy její popularitu rozšířil rostoucí počet mezinárodních řetězců specializovaných na kávu.
Chuti a látky obsažené v kávě jsou při tomto způsobu přípravy v nápoji vysoce koncentrované. Silný černý nápoj také obsahuje na jednotku vyšší množství kofeinu než klasický "turek".
Pro kvalitu espressa je důležitý správný způsob přípravy: voda o teplotě 90 °C musí být tlačena přes kávu pod určitým tlakem po dobu cca 25 vteřin, výsledkem je malý šálek s 30 ml nápoje s jemnou pěnou na hladině. Espresso (nebo také presso) je kvůli dražšímu vybavení na jeho přípravu spojováno s posezením v kavárně, ale dnes už je běžné koupit si kávovar i domů. Espresso je základem pro výrobu dalších nápojů jako cappuccino, latte, mocha nebo macchiato.
Cappuccino - kávový nápoj, který tvoří z jedné třetiny espresso, z jedné třetiny horké mléko a z jedné třetiny mléčná pěna. Je to další italský "vynález" patentovaný v Miláně na začátku 20. století. Název pochází od mnichů - kapucínů, jejichž roucho připomínalo barvu tohoto nápoje. Vrstva pěny na povrchu, která se vyrábí v presovači, by měla být tlustá aspoň 1,5 cm a neobsahovat bublinky vzduchu. Na ní se někdy ještě přidává ještě strouhaná čokoláda, skořice apod. Teplota nápoje by měla být kolem 70 °C, takže se dá konzumovat ihned po přípravě.
Caffè latte - znamená v překladu káva (a) mléko. Je to kávový nápoj tvořený espressem a jemně našlehanou vrstvou mikropěny. Oproti cappuccinu se podává ve větším objemu (280 ml) a obsahuje větší podíl mléka. Ve světě se často používá zkrácený název "latte", ale při objednání latte v italské restauraci byste dostali pouze sklenici mléka. Italové pijí caffè latte většinou doma a k snídani. Od caffè latte se liší latte macchiatto, a sice tím, že espresso se přidává do mléka (mléčné mikropěny), nikoliv mléko do espressa.
Caffè macchiato - kávový nápoj z espressa a pouze malého množství zpěněného mléka. "Macchiato" znamená italsky něco jako potřísněný, označený - mléko tvoří jen "skvrnu" na espressu. Mléko může být horké ("caldo") i studené ("freddo").
Caffè mocha - je variantou caffè latte, která vychází z turínského kávového nápoje zvaného Bicerin a je tedy také italským vynálezem. Oproti caffè latte se k nápoji přidává ještě čokoláda ve formě kakaového prášku nebo sirupu. Název "mocha" je odvozen od stejnojmenného přístavu v Jemenu, který byl v 15. století dominantním exportérem čokolády.
Caffè corretto - káva (espresso) s trochu alkoholického likéru, kterým bývá nejčastěji grappa, méně často sambuca anebo jiný alkoholický nápoj.
Caffè lungo - espresso s dvojnásobně větším množstvím vody. Zatímco příprava běžného espressa v presovači trvá maximálně 30 vteřin, příprava "caffè lungo" (dlouhá káva) může trvat až minutu. Káva je slabší, ale více hořká, protože ve vodě se stihnou rozpustit i látky, které běžné espresso neobsahuje.

DALŠÍ NÁPOJE
Voda - běžná voda z kohoutku ("acqua normale") je v Itálii většinou docela dobrá a v baru ji často dostanete zdarma.
Spremuta - čerstvě vymačkaná ovocná šťáva, většinou z citrusových plodů.
Chinotto - nealkoholický nápoj ze stejnojmenného citrusového ovoce (citrus myrtifolia). Má mírně hořkou chuť. Podává se s plátkem citrónu. Pije se hlavně v Itálii a na Maltě (Kinnie).
Pivo - není v Itálii tak populární jako víno. Většinou je zastoupeno světlými ležáky, nejznámějšími pivovary jsou Peroni a Moretti.
Grappa - italská aromatická pálenka, která se vyrábí ze zbytků po lisování vína (tzv. matolina - slupky, stopky, semena atd.). Jedná se o čirý nápoj s obsahem alkoholu 35-60 %. Pokud je starší (zrající), získává tmavší žlutou barvu. Pije se nejčastěji jako digestiv, tedy pro dobré zažití těžkého jídla. Přidává se také do caffè corretto (doslova alkoholem opravená káva).
Limoncello (limoncino) - citrónový likér vyráběný v jižní Itálii, na ostrovech Sicílie a Sardinie a také na Maltě. Dělá se z citrónové kůry a pije se nejčastěji jako digestiv nebo se přidává do koktejlů.
Sambuca - sladký anýzový likér. Příchuť mu dodávají esenciální oleje badyánu neboli hvězdicovitého anýzu. Vyrábí se v bílé (čiré), tmavě modré a červené variantě. Většinou má 38 % alkoholu. Podává se s ledem, případně i s plovoucími kávovými boby a někdy se dokonce před konzumací na jednu nebo dvě vteřiny zapálí, aby se zvýraznila její chuť. Sambuca může být také přidána do kávy jako sladidlo (již zmíněné caffè corretto).
Campari - alkoholický aperitiv vyrobený poprvé hostinským Gasparem Camparim v roce 1860 ve městě Novara a dnes vyráběný nadnárodní firmou Campari se sídlem v Miláně. Campari je charakteristické tmavě červenou (rubínovou) barvou, má obsah alkoholu mezi 20 a 28 % a je to bitter, tedy lihovina s hořkou příchutí. Vedle alkoholu a vody obsahuje nápoj tajnou směs bylin a ovoce (včetně citrusového ovoce "citrus myrtifolia").
V Itálii se Campari prodává i smíšené se sodou pod názvem Campari Soda (10 % alkoholu). Přidává se také do koktejlů a citrusových džusů.

Italská kuchyně další jídla

8. srpna 2014 v 15:36 jídla a pití informace ruznych statech
DALŠÍ ITALSKÁ JÍDLA
Risotto - klasické italské jídlo založené na rýži vařené ve vývaru, která je doplněná masem, rybou a/nebo zeleninou. Italské risotto se chutí dost podstatně liší od českého rizota, pod nímž si představíme hmotu z převařené rýže, masa, hrášku a mrkve. Pro přípravu italského risotta se používá kulatozrnná rýže s nízkým obsahem škrobu, která má schopnost dobře absorbovat tekutiny a rozkládat škrob.
Rýže se nejprve krátce vaří ve směsi cibule nebo česneku s máslem nebo olivovým olejem. Každé zrnko rýže je tak pokryto tukem. Dále se přidá bílé nebo červené víno a poté postupně vývar. Risotto by mělo být sice krémové, ale zároveň by mělo jít kousat (podobně jako u těstovin by mělo být "al dente") a zrnka by měla být oddělená. Mělo by se jíst ihned, jinak ztrácí tyto svoje vlastnosti. V Itálii existuje bezpočet variant risotta. Např. tzv. černé risotto (risotto al nero) je obarvené inkoustem ze sépie.
Polenta - kukuřičná kaše, která byla dříve považována za jednoduché venkovské jídlo, dnes se však objevuje i na jídelních lístcích luxusních restaurací. Během dlouhého vaření kukuřice dochází k želatinování škrobu, čímž se kaše stává hladší a krémovější. Její struktura se může lišit podle toho, zda byla kukuřice namletá nahrubo nebo najemno.
Polenta se podává nejčastěji jako příloha k masu, zelenině apod., ale dobrá je i samotná se sýrem gorgonzola a vínem. Ze své původní vlasti, kterou je oblast Friulsko-Julské Benátsko, se rozšířila nejen do celé Itálie, ale také do Chorvatska (palenta či pura), Černé Hory (kačamak), Bulharska, Rumunska (mămăligă) a dalších zemí.
Pesto - omáčka pocházející z Ligurie z oblasti italského města Janova (odtud také název "pesto alla genovese"). Název pochází z italského "pestare", tedy mlátit, tlouci, protože pesto se tradičně připravovalo v mramorovém moždíři s pomocí dřevěného tlouku.
Stěžejní součástí pesta jsou sušené listy bazalky, které se rozetřou v moždíři nebo jiné nádobě spolu s česnekem, solí a piniovými oříšky. Následně se přidají sýry - většinou parmezán a ovčí sýr pecorino - spolu s olivovým olejem. Existuje také sicilská varianta pesto "alla siciliana", která obsahuje sušená rajčata a namísto piniových oříšků mandle. Pesto se obvykle jí k těstovinám, např. špagetám, ale může se využívat i na brambory, chleba, sýry, do salátů nebo do polévky minestrone.
Minestrone - hutná italská zeleninová polévka. Název je tvořen italským slovem "minestra", v překladu polévka, a příponou -one, která naznačuje, že jde o velkou (sytou) polévku. Minestrone může obsahovat nejrůznější druhy zeleniny (podle sezóny a dostupnosti), např. rajčata, cibuli, celer, mrkev, brambory atd., dále fazole a často se přidávají také těstoviny nebo rýže. Polévka je většinou vegetariánská, ale některé varianty obsahují i maso.
Mortadella - proslulý měkký salám původem z Bologni, který se vyrábí z jemně namletého vepřového masa. Minimálně 15 % jeho objemu tvoří malé kostky tuku z krkovice, nedílnou součást potom tvoří koření jako černý pepř, bobule myrty, muškátový oříšek, koriandr a pistácie, někdy také olivy. Mortadella se obvykle krájí na tenké plátky a konzumuje s bílým pečivem.
Prosciutto - vynikající sušená šunka, jejíž nejslavnější varianta pochází z města Parma (parmská šunka) v provincii Emilia-Romagna. Známe ji obvykle jako nevařenou šunku servírovanou nakrájenou na tenké plátky (prosciutto crudo), Italové však znají i vařenou šunku - prosciutto cotto. Jihoslovanský název pršut pochází právě z italského slova prosciutto, které samo vychází z latinského "perexsuctum", tedy zbavený vody.
Pravé prosciutto se vyrábí z vepřové kýty, která se nejprve očistí a okrájí se z ní šlachy. Následně se nasolí a nechá ležet po dobu cca dvou měsíců. Během tohoto období je opatrně stlačována, čímž ztratí maso veškerou krev. Poté je šunka zbavena soli a na řadu měsíců nebo až na dva roky pověšena do větraného prostoru, kde se vysuší. Kvalita šunky závisí i na vzduchu, který tímto prostorem proudí, lepších výsledků se dosahuje v chladnějším klimatu.
Prosciutto se často podává jako předkrm, např. se žlutým melounem, mozzarellou nebo čerstvými fíky. Kromě toho se přidává do salátů, na pizzu, k vařené zelenině jako je chřest či hrášek, jako náplň do masa a samozřejmě velmi často do sendvičů (panini). Vzhledem k nezaměnitelné chuti této šunky vám určitě bude chutnat i samotná.
Pancetta - italská slanina, která se nakládá do soli, koření muškátovým oříškem, fenyklem, černým pepřem, chilli papričkami a česnekem a minimálně tři měsíce suší.
Carpaccio - oblíbený předkrm ze syrového masa nebo ryby (hovězí, telecí, zvěřina, losos nebo tuňák), které je nakrájeno na tenké plátky a podává se nejčastěji pokapané citrónem, olivovým olejem a čerstvě mletým pepřem anebo s různými studenými omáčkami, parmezánem apod.
Saltimbocca - telecí řízečky nebo závitky s plátky prosciutta a se šalvějí. Marinují se ve víně, oleji nebo slané vodě. V překladu znamená toto slovo "skáčou do pusy".
Panini - jsou italské sendviče. Slovo panini je množným číslem slova "panino" (chlebíček), které je zase odvozené ze slova "pane", tedy chléb. Ve světě (i v České republice) se dnes označení panini, které už je mezinárodně známé, používá běžně i pro jednotné číslo. Panino je horizontálně rozkrojený malý bochník chleba (např. ciabatty) plněný šunkou, sýrem, salámem, zeleninou apod. Někdy je stlačený grilem a podává se horký.
Ciabatta - italský bílý chléb z pšeničné mouky a kvasnic široce používaný na sendviče.
Focaccia - plochý v peci pečený italský chléb, na němž mohou být bylinky, olivový olej, cibule, maso či zelenina. Těsto je podobné těstu na pizzu, ale focaccia je mnohem tlustší.
Tiramisu - proslulý italský dezert tvořený vrstvami v kávě namočených piškotů a směsí vaječných žloutků, cukru a krémového sýra mascarpone. Piškoty se namáčí v espressu (silné kávě), někdy navíc také v rumu, víně, brandy či alkoholickém likéru.
Biscotti - tradiční suché a křupavé sušenky, které se pečou dvakrát, poprvé ve formě bochníku těsta, podruhé nakrájené. Díky tomu jsou velmi suché a mají velkou trvanlivost. Těsto je tvořeno moukou, cukrem, vejci, pinovými oříšky a mandlemi, neobsahuje kvasnice ani tuk. Biscotti se často podávají ke kávovým nápojům a k džusu. Pochází z italského města Prato, takže se také nazývají "biscotti di Prato". Podobným produktem jsou i "cantuccini" (růžky) známé hlavně v Toskánsku.
Cannoli - zákusek pocházející ze Sicílie. Jde o trubičky plněné sladkým krémem, který většinou obsahuje sýr ricotta.
Zmrzlina (gelato) - neodmyslitelně patří k Itálii. Zmrzlina byla sice známá už ve starověku a Italové ji převzali od Arabů na Sicílii, ale tu pravouitalskou zmrzlinu začali připravovat teprve oni. Není vyrobená z vody, rostlinných tuků a umělých přísad, ale ze smetany či mléka, cukru a čerstvého ovoce (nebo oříškového pyré, kakaa či jiných přírodních přísad).
Vynález "gelata" v moderní podobě se připisuje florentskému kuchaři Bernardu Buotalentimu, který prezentoval v 16. století recept a způsob mrazení směsi na dvorním banketu Kateřině Medicejské. Široce rozšířená se italská zmrzlina stala až ve 20. a 30. letech 20. století poté, co byl v severoitalském městě Varese uveden do provozu první zmrzlinářský vozík. Od zmrzliny vyráběné z mléčných produktů se liší sorbet, ledová tříšť s ovocem a cukrem, někdy s vínem či likérem.
VÍNO
Itálie je největším producentem a exportérem vína na světě. Sami Italové víno milují a v jeho spotřebě na obyvatele jsou na druhém místě na světě za Francií. Ke zvýšení kvality místních vín přispělo zavedení státní regulace v roce 1963.
Podobně jako v dalších románských zemích tu funguje systém označení geografického původu. Víno označené DOC(Denominazione d´origine) se smí vyrábět pouze v určitém regionu, přesně stanoveným způsobem z konkrétních odrůd hroznů. Nejlepší vína by měla teoreticky být zařazena v kategorii DOCG (Denominazine d´origine controllata) s garantovanou a kontrolovanou kvalitou. V praxi může být dobré i obyčejné stolní víno ("da tavola") a víno označené DOC nemusí být vždy lepší.


Italská kuchyně sýry

8. srpna 2014 v 15:29 jídla a pití informace ruznych statech
ITALSKÉ SÝRY
Gorgonzola - světoznámý plnotučný plísňový sýr vyráběný v Piemontu a Lombardii na severu Itálie. Na rozdíl od konkurenčního francouzského roquefortu se vyrábí z kravského (eventuelně kozího) mléka, nikoliv z ovčího. Podle doby zrání může být krémový (snadno roztíratelný) nebo pevnější (pokud zraje déle). Podle jedné z teorií byl poprvé vyroben už v roce 879 v městečku Gorgonzola na východ od Milána, kde se plíseň vyskytovala přirozeně. Dnes je plíseň výsledkem složitého procesu a vzniká přidáním bakterií.
Během doby zrání, které trvá asi 4 měsíce, se do sýra vpichují měděné jehlice. Ty vpouští dovnitř vzduch, čímž urychlují vznik plísně, a uvnitř sýra se vytvoří typické modré žilky. Gorgonzola má široké použití, může se rozpustit na risottu, podávat ke kukuřičné kaši (polentě), přidává se na krátké těstoviny (penne, rigatoni apod.) a také je součástí pizzy quattro formaggi (čtyř sýrů).
Parmiggiano-Reggiano (parmazán, parmezán) - zrnitý drobivý sýr vyráběný z čerstvého a částečně odtučněného kravského mléka. Slovo parmazán či parmezán se používá pro nápodoby originálního sýra Parmigianno-Reggiano, který se smí vyrábět pouze v oblasti měst Parma, Reggio Emilia (odtud název), Modena, Bologna a Mantova.
Mléko pro jeho produkci musí pocházet výhradně z volně se pasoucích krav, které se pásly pouze na zeleném krmivu. Sýr zraje po dlouhou dobu, ten nejstarší (a podle znalců nejlepší) dokonce 24-30 měsíců. Sýr se snadno rozpouští, proto se používá do polévek, omáček a jako posyp na těstoviny, risotto a jiná jídla.
Grana Padano - zrnitý sýr produkovaný na velkém území v severní části Itálie. Je to jeden z nejstarších tvrdých sýrů na světě, poprvé ho vyrobili cisterciáčtí mniši před cca 1000 lety. Jeho název pochází ze slov "grana", tedy zrno, a "Padano", které odkazuje na Pádskou nížinu. Jeho výroba je podobná jako u Parmigianno-Reggiano, zraje však kratší dobu (cca 9 měsíců), proto je méně drolivý a jemnější. Je obecně považovaný za méně kvalitní sýr než Parmigianno, ale Italové mu často dají přednost kvůli nižší ceně.
Pecorino romano - tvrdý slaný sýr z ovčího mléka vhodný ke strouhání a podobně jako parmezán používaný hlavně na těstoviny. Vyráběl se už koncem 19. století v oblasti Lazio, ale kvůli zákazu přisolování sýra místními úřady se mnoho výrobců přesunulo na Sardinii, odkud dnes pochází většina produkce. Název tohoto pikantního sýra pochází z italského "pecora", tedy ovce.
Ricotta - ovčí nebo kravský měkký syrovátkový sýr. Základní surovinou pro jeho výrobu je sladká syrovátka, čirá výživná tekutina, která se po srážení mléka oddělí od tvarohu a je tak vedlejším produktem výroby sýrů. Ricotta je čerstvý sýr odlišný od dlouho zrajících sýrů, je čistě bílý, má relativně nízký obsah tuku a rychle se kazí. Svojí strukturou je trochu podobný tvarohu. Používá se do moučníků, dezertů a jako náplň do pečiva, ale také do těstovin (ravioli).
Mascarpone - krémový čerstvý sýr, který se vyrábí ze smetany z kravského mléka působením kyseliny vinné. Výsledný produkt, který má původ v severní Itálii, obsahuje okolo 45 % tuku, takže se někdy používá namísto másla. Tento smetanový krém je ale především důležitou součástí dezertu tiramisu.
Mozzarella - sněhobílý měkký sýr vyráběný z mléka domestikovaného vodního buvola ("Mozzarella di Bufalla Campana") nebo z kravského mléka ("Fior di latte"). Mléko se srazí po přidání syřidla, tvaroh (stále v syrovátce) se potom nakrájí na kusy a nechá usadit. Následně se vaří ve vodě a míchá, dokud se syrovátka neoddělí a nevznikne pevná lesklá hmota. Z ní se odkrajují jednotlivé kousky a (ideálně ručně) se formují do oválů a nakládají do slaného roztoku.

Mozzarella se musí zkonzumovat v den výroby, protože obsahuje hodně vody, ale naložená ve slaném nálevu či syrovátce a vakuově balená vydrží mnohem déle. Přidává se do salátů, na pizzu, těstoviny a má i řadu dalších využití. Velmi známý je salát capresepocházející z Kampánie a tvořený nakrájenou mozzarellou, rajčaty, bazalkou, solí, pepřem a olivovým olejem. Název sýra pochází z italského "mozzare", tedy odříznout.

Italská kuchyně Těstoviny

8. srpna 2014 v 15:25 jídla a pití informace ruznych statech
TĚSTOVINY
Italská kuchyně je proslulá hojným využíváním těstovin. Jedná se o potravinu vyráběnou z nekynutého těsta z pšeničné či pohankové mouky (nebo krupice) a z vody. Dále mohou těstoviny obsahovat vejce (dělí se proto na vaječné a bezvaječné) a zeleninové extrakty. Vyskytují se v desítkách různých tvarůa připravují se vařením ve vodě. Jsou typické pro kuchyně mnoha různých kultur a zemí, ale s velkou pravděpodobností vznikly v Itálii, odkud také pocházejí nejslavnější recepty. První historická zmínka o nich pochází už z časů starého Říma.
Těstoviny se dělí na suché a čerstvé. Suché neobsahují vejce a mají trvanlivost až dva roky, čerstvé vydrží v lednici jen po dobu několika dní. V Itálii se podle zákona smějí suché těstoviny (pasta secca) vyrábět pouze z tvrdé pšenice durum, která má vyšší obsah proteinu a lepku. V jižní Itálii je běžnější suchá varianta, zatímco na severu země dávají přednost čerstvé vaječné variantě.
Těstoviny se v Itálii vaří způsobem "al dente", to znamená, že mají být pevné (je nutné je kousat, "dente" znamená italsky zub), ale zase ne příliš tvrdé. Populární metodou, jak určit, zda jsou těstoviny al dente, je hodit je na zeď - když na zdi drží, jsou hotové. V různých částech světa se těstoviny vyrábějí i z jiných druhů pšenice než z pšenice durum, ale potom nemohou být vařeny al dente a jsou měkčí.

Druhy těstovin
Spaghetti (špagety) - dlouhé (cca 30 cm) a tenké (cca 2 mm) válcovité těstoviny. Jejich název pochází z italského slova "spago", tedy provázek. Jedí se často s tomatovou omáčkou, která obsahuje bylinky (oregano, bazalka), olivový olej, maso či zeleninu. Ve světě je k nim často přidávána boloňská omáčka (ragù alla bolognese) s mletým masem v rajčatové omáčce a strouhaným parmezánem. Spaghetti alla bolognese však v žádném případě nepochází z Bologně. V Itálii jsou běžnější spaghetti alla carbonara obsahující vejce, tvrdý sýr pecorino romano, neuzenou slaninu guanciale a černý pepř.
Bucatini - tlusté dlouhé těstoviny podobné špagetám, ale duté. Připravují se nejčastěji s omáčkou zvanouamatriciana založenou na sušené slanině guanciale, ovčím sýru pecorino, rajčatech a olivovém oleji.
Vermicelli - kulaté a velmi tenké těstoviny, ještě o něco tenčí než špagety. Používají se méně často.
Maccheroni (macaroni) - podlouhlé těstoviny, které jsou na rozdíl od špaget duté a výrazně kratší. Jejich hlavní charakteristikou ale není jejich tvar, nýbrž typ těsta, z něhož se vyrábějí. Neobsahují vajíčka.
Penne - duté válcovité těstoviny, na koncích odříznuté diagonálně. Název je plurálem italského slova "penna" - pero, brko. Vyrábí se ve dvou variantách - penne lisce jsou hladké, penne rigate mají na sobě brázdy. Servírují se s omáčkami jako pesto či marinara a jsou populární přísadou do salátů. Častým způsobem jejich úpravy jsou penneall´arrabbiata, tedy s omáčkou, s rajčaty, česnekem, chilli, olivovým olejem a někdy bazalkou.
Rigatoni - duté válcovité těstoviny (trubičky), které jsou oproti penne větší a na koncích odříznuté rovně, nikoliv diagonálně.
Fettucine - v překladu doslova "stužky", ploché tlusté nudle z mouky a vajec. Jedí se s hovězím nebo kuřecím ragú (masovou omáčkou). Oblíbené jsou takéfettucine alfredo, tedy s máslem, parmezánem a případně dalšími přísadami. Dělají se většinou čerstvé, ale v obchodech je možné koupit i suché fettucine. Velké, velmi široké (2-3 cm) fettucine se jmenují pappardelle.
Tagliatelle - jsou podobné fettucine, ale jsou užší. Jejich název pochází z italského "tagliare" (krájet, řezat) a jsou typické pro oblasti Emilia-Romagna a Marche. Jedí se nejčastěji s různými druhy masa, klasikou je pro ně boloňská omáčka.
Linguine - znamená v překladu "jazýčky", což naznačuje jejich tvar - jsou ploché (nikoliv kulaté jako špagety) a také o něco širší, ale zase ne tak široké jako fettucine. Zatímco špagety se většinou podávají s jídly obsahujícími maso a rajčata, linguine doprovázejí spíše mořské plody a pesto. Často se používá jejich celozrnná verze.
Fusilli - dlouhé tlusté těstoviny spirálovitého tvaru. Kromě běžné a celozrnné varianty se vyskytují také různě zabarvené fusilli (červenou barvu tvoří řepa, zelenou špenát, černou inkoust sépie apod.).
Lasagna (plurál lasagne) - velmi široký a plochý druh těstovin, který se typicky podává ve střídavých vrstvách prokládaný např. sýrem, různými omáčkami, mletým hovězím masem, klobásou, špenátem apod. V jižní Itálii jsou lasagne spojené s rajčatovou omáčkou nebo masovým ragú, na severu země zase spíše s bešamelem převzatým z francouzské kuchyně (bešamel se připravuje z horkého mléka a jíšky z mouky a tuku).
Ravioli - plněné těstovinové taštičky. Uvnitř může být např. maso, zelenina nebo sýr ricotta. Bývají obsaženy v polévce nebo omáčce.
Tortellini - těstoviny ve tvaru prstenu plněné masem či sýrem. Mohou být součástí polévky ("in brodo") nebo se podávají v masovém vývaru.
Pizzoccheri - jsou krátké tagliatelle (těstoviny ve tvaru stuhy) vyráběné z 80 % z pohankové mouky a z 20 % z pšeničné mouky.
Gnocchi - nejsou těstoviny v pravém slova smyslu, jsou to hutné měkké knedlíčky. Připravují se z běžné pšeničné mouky, krupice, brambor, chlebových drobků apod. Doprovázet je může např. rajčatová omáčka, pesto nebo rozpuštěné máslo se sýrem.

Italská kuchyně jídlo

8. srpna 2014 v 15:20 jídla a pití informace ruznych statech
Italská kuchyně bývá v nejrůznějších žebříčcích řazena mezi nejlepší kuchyně světa, s francouzskou kuchyní často soupeří dokonce o první místo. Italské jídlo se neuvěřitelně rozšířilo po světě, ostatně i počet pizzerií v České republice je toho důkazem. Italská kuchyně zároveň patří k nejstarším na světě, protože původ řady pokrmů je možné vystopovat až k Etruskům, Řekům a Římanům. Vliv na ní měly arabská a židovská kuchyně, samozřejmě také francouzská a další.
Dnešní italská kuchyně je známá velkými regionálními rozdíly, kuchyně na Sicílii se může dost podstatně lišit od kuchyně Toskánska nebo Lombardie. Přesto mají všechny společné prvky. Jídlo připravené na Apeninském poloostrově je, podobně jako u jiných kuchyní Středozemí, velmi často zdravé, Italové mají k dispozici mnoho kvalitních a čerstvých ingrediencí. Italská kuchyně je ceněna také pro nenáročnou přípravu mnoha jídel.
K nejpoužívanějším surovinám pro přípravu zdejších pokrmů patřítěstoviny, rýže, stovky druhů vynikajících sýrů, maso, ryby a mořské plody, sušená šunka prosciutto, rajčata, papriky, kukuřice, cukety, lilek, artyčoky, olivy a hojně používaný olivový olej, kapary, pomeranče, česnek, bazalka a jiné bylinky… Nechybí ani klobásy a salámy, slovo salám dokonce pochází z italského "salame" (solená uzenina, maso) - původně latinsky "salare" - solit. Nejznámějším salámem je mortadella. Široce rozšířené je pití vína a také kávy (samozřejmě italského espressa a z něj odvozených kávových nápojů). Vyhlášená je také pravá italskázmrzlina.
Italský oběd (pranzo) bývá vydatný a Italové mu věnují hodně času. Začíná obvykle předkrmem (antipasto), následuje první chod (primo), kterým bývá polévka, těstoviny nebo risotto, pokračuje se druhým chodem (secondo), kterým je masové nebo rybí jídlo a na závěr může ještě přijít dezert (dolci) nebo ovoce (frutta). Večeře už bývá méně vydatná a jí se podobně jako např. ve Španělsku později než ve střední Evropě.
PIZZA
Pizza je přímo symbolem italské kuchyně, ačkoliv je dnes už celosvětově rozšířená. O historii pizzy i původu tohoto slova se vedou spory. Faktem je, že chlebové placky s přísadami jako olivový olej, bylinky, rajčata a sýr konzumovali už staří Římané a ještě před nimi už také Řekové a Egypťané. Podle jedné z teorií souvisí slovo pizza etymologicky s označením "pita", které se v dnešních kuchyních Balkánu a Blízkého východu používá pro chlebovou placku. Slovo může pocházet z byzantské řečtiny ("pitta" - koláč). Je ale také možné, že pochází ze staroegyptského slova "bizan", tedy kousat.
Po celém světě existuje celá řada regionálních variant pizzy. Ta italská pochází z Neapole a je to tenká placka kulatého tvaru, která se peče v peci a dává se na ni většinou rajčatový protlak a sýr, navrch potom rozmanité další přísady. Pizza se v Neapoli prodávala už od 18. století jako koláč s rajčaty, v té době už také existovaly speciální restaurace - pizzerie. V roce 1889 se začal na pizzu přidávat sýr, konkrétně měkký sýr mozzarella vyráběný z buvolího nebo kravského mléka.
Výrobní postup
Základ pizzy se nazývá korpus a vyrábí se z těsta tvořeného silnou moukou (tj. moukou s vysokým obsahem proteinů), vodou, solí a kvasnicemi. Korpus bývá většinou neochucený, ale může být také dochucen česnekem, bylinkami nebo dokonce plněný sýrem. Těsto by mělo být u pravé neapolské pizzy velmi tenké a formované ručně (vyhazováním do vzduchu), i když např. pizza chicagského stylu v Americe má naopak tlustý korpus.
Pizza se většinou peče v kamenné peci (často položená přímo na cihly) nad zdrojem horka. Pece mohou být vytápěné dřevem nebo uhlím, častěji jsou to však elektrické nebo plynové pece. Pravá neapolská pizza musí být křupavá, křehká a voňavá.
Nejběžnější druhy pizzy
Výhodou pizzy je možnost přidat si na těsto přísady podle vlastní chuti, takže existují stovky variant. Přece jen však existuje několik základních a nejrozšířenějších druhů. Navíc Italové se drží omezeného počtu druhů, např. varianty s ananasem nebo kukuřicí se tu prakticky nevidí. Rajčatový základ (sugo di pomodoro) obsahují téměř všechny druhy pizzy.
Margherita - základní druh pizzy, na kterém je rajčatový protlak, sýr mozzarella a bazalka. Vznikl v roce 1889, kdy přijela na návštěvu do Neapole savojská královna Margherita. Místní jí přichystali pizzu s přísadami v barvách italské národní vlajky, která potom byla podle královny pojmenována.
Pizza al Prosciutto - ke třem základním přísadám se přidá italská sušená šunka prosciutto.
Pizza al Funghi - ke třem základním přísadám se přidají houby. Samozřejmě je možné připravit také různé kombinace jako "pizza al Prosciutto e Funghi".
Marinara - pizza obsahující rajčata, česnek, oregano a panenský olivový olej.
Capricciosa - v překladu doslova "rozmarná" pizza. Obsahuje rajčata, mozzarellu, houby, artyčoky, šunku (italské prosciutto), vejce natvrdo, černé olivy a panenský olivový olej.
Quattro staggioni - doslova pizza "čtvero ročních období". Obsahuje stejné ingredience jako capricciosa, ty ale nejsou smíchané. Pizza je tedy rozdělená na čtyři čtvrtiny s rozdílnými přísadami.
Quattro formaggi - pizza se čtyřmi druhy sýrů, kterými jsou nejčastěji mozzarella, stracchino, fontina a gorgonzola. Jeden z nich může být případně nahrazen sýrem ricotta.
Pizza alla Bismarck - může obsahovat různé přísady, tou nepostradatelnou je však sázené vejce rozlité na povrchu pizzy. Velmi často je na pizze také šunka či salám.
Sicilská pizza (sfincione) - vznikla v sicilském Palermu a vyznačuje se tlustším těstem, do nějž jsou jednotlivé přísady zapečeny. Obsahuje většinou sýr pecorino a ančovičky. Pizza může mít čtvercový tvar, což je běžné především ve Spojených státech, kde se tento druh velmi rozšířil.
Pizza bianca - tzv. bílá pizza neobsahuje rajčatový protlak, namísto toho se na ni dává pesto nebo mléčné výrobky, jako je kysaná smetana.
Calzone (ripieno) - není pizza kulatého tvaru, ale závitek ve tvaru půlměsíce, který může obsahovat rajčata, mozzarellu nebo sýr ricotta, salám či jiné přísady běžné u klasické pizzy.


vílet ze c1 Cukrař a cukrařky

6. srpna 2014 v 16:36 Škola
já sem ten mlady kluk z brilemy.

zakladní pomocna škola

6. srpna 2014 v 16:23 Škola
moje zakladní škola Nový Jičín loučka Dlouhá 1995/54 / zakladní pomocna škola
članek o škole nejhorši škola co muže byt 10 let šikany pomluvi co sam tam vše zažival tak to bylo važně kruty jak promě tak aji ostatnich kamaradu kteři taky byli věčině šikanovany a ždicky kdiž řekli něco prvni tak měli vic pravdu než já co byl taky někdy od krve a jim nic nebilo kdiž jen namě pořat každi pak daval mi zavinu ušitele a učitelky kdiž oni to řekli jako prvni tak měli ždicky převahu mit asi věči pravdu než jak když ždicky já byl šikanovan a same modřiny a oni nic a to věčinou jsem třeba dostal někdy aji dutku že jsem někoho zbil ještě kdiž já nemam rad vubec nasili a taky nensem vrač nechapal sem proč ždicky mě vinyli asi kdiž někdo něco řek dřiv tak měl věči pravdu a vubec nebil poučen ale spiše já jo i kdiž jsem byl já ten obět toho druheho.

Hotelová škola Frenštát pod Radhoštěm příspěvková organizace

6. srpna 2014 v 16:01 Škola
http://www.hotelovkafren.cz
članek o škole já se tam učim na cukraře jé tam dobře mam tam rad tělocvík, oborné kresleny, oborny vycvík, prace z počitačem, i dalši učiva mam celkem rad ikdyž jsou trochu těši neč ute kde jsem já přetym byl.

vlastni život

6. srpna 2014 v 15:30 karel a marketka
já zatebe ají požim jsvuj vlastni život ochranimtě přet každim já tě budu pořad chranit já budu jen stebou můj milačku si mé zlatičko si fak užasná skvěla holka stebou já chci bít navěky věku bit jen stebou štasny po celi svuj život.

zapat slunce

6. srpna 2014 v 15:25 karel a marketka
taky budu moc rad kdiš se budum společně divat na zapat slunce a taky na hvězdi z měsicem to bude moc krasni že si moc stoho budeme moc štasny mi dva znašeho společnyho života.

okolní krasa

6. srpna 2014 v 15:22 karel a marketka
žaži jeme krásne a užasné chvile ve deni světle a okolni krase co spolu žažijem